Zde si uvedeme několik známých mýtů, které si rozebereme a vysvětlíme, proč nejsou pravdivé. 

Krmení syrovým masem podporuje agresivitu

Toto je poměrně známý mýtus, avšak paradoxně ve své podstatě nesmyslný, jelikož psi jsou tu s námi nejméně 15 000 let a granulovaná strava je otázkou zhruba posledních 30ti let. Pokud by skutečně maso způsobovalo agresivitu, tak by bylo nemožné psy vůbec domestikovat. Mýtus pravděpodobně vznikl kvůli tomu, že maso je pro psy velmi výživné oproti nepříliš kvalitním granulím či zbytky od stolu, takže pes krmený syrovým masem byl nejspíš více vitální, energický a pokud mu nebylo poskytnuto dostatečné vyžití, tak se dostavilo nežádoucí chování. Druhá možnost je, že psi, kteří jedli syrové maso, trpěli nutričními dysbalancemi, zejména pak nedostatkem jodu nebo tryptofanu, což může vyústit v agresivitu. Pokud však krmíme správně a vyváženě, tyto problémy se nám vyhnou.

Veterináři jsou zaměření vůči syrové stravě, protože mají provize z prodeje granulí 

Je pravdou, že veterináři většinou nepříliš rádi slyší, že je pes krmen syrovou stravou. Můj osobní názor na příčinu tohoto fenomenu však je, že páníčci často jen následují trend, aniž by si o správné výživě cokoliv přečetli, což pak ve výsledku vede ke zdravotním potížím u psa. Pokud chceme krmit syrovou stravou správně, je nutné si nastudovat nutriční požadavky psa, abychom zabránili nedostatkům v potravě. Pokud veterináři prokážete, že víte, co děláte a že stylu krmení skutečně rozumíte, myslím si, že by neměl být problém.

všechny granule jsou plné chemikálií, konzervantů a jinak nevhodných věcí 

Zastánci syrové stravy jsou často silnými odpůrci granulí a tvrdí, že granule jsou v podstatě granulované zlo. Není tomu tak, tedy alespoň u kvalitních granulí ne, ač granule samozřejmě postrádají některé pozitivní vlastnosti syrové stravy - jako přirozenou péči o zuby nebo dávku bakterií pro stimulaci imunity. Opět je třeba si něco načíst o správné výživě psa a dle toho vybírat granule - nejlépe takové, které neobsahují přemíru soli, obilnin, chemické konzervanty, stabilizátory atp., a kvalitní čerstvé maso v nich převládá nad jinými složkami. Ano, existují nekvalitní granule (asi jako i lidská strava), avšak to rozhodně není důvod k odsouzení typu krmiva jako takového. Kvalitní granule jsou častokrát mnohem lepší než špatně sestavený syrový jídelníček. 

obilí nemá co dělat v psí stravě 

Též velmi oblíbená domněnka v naší komunitě. Ač obilí samozřejmě nemá být hlavní složkou psí potravy, přidávat jej do potravy v přiměřeném množství je v pořádku a vhodné. Obilniny samy o sobě problém nejsou, jsou to semena bohatá na vitamíny, zároveň však obsahují škrob, fosfor a celkově mají vysokou energetickou hodnotu, takže pokud bude mít pes ve stravě nadbytek obilí neúměrný jeho tělesné aktivitě, může začít tloustnout. K překvapení mnohých má většina psích plemen schopnost škrob trávit. Tato schopnost se u psů vyvinula v dobách neolitické revoluce, kdy lidé začali ve velkém konzumovat obilné výrobky a o svou stravu se dělili se psy. Avšak saňoví a arktičtí psi žili v prostředí, kde se zemědělství provozovat nemohlo, takže ti tuto adaptaci postrádají, proto je lepší taková plemena obilím nekrmit, nedokáží jej příliš efektivně trávit.

syrová strava zázračně vyléčí všechny nemoce 

Jednou z výhod čerstvé stravy je možnost vytvoření jídelníčku na míru i pro nemocné jedince, avšak od popisů zázračných uzdravení po přechodu se raději zdržuji, jelikož si myslím, že na zlepšení zdravotního stavu má vliv více faktorů a že syrová strava nemá žádné nadpřirozené léčivé schopnosti. Avšak na jednu partii tento způsob krmení přeci jen prokazatelný vliv má, a tím je psí tlama. Žvýkáním a okusováním kostí se ze zubů přirozeně stírá plak a zabraňuje se vzniku zubního kamene.

syrové maso je plné parazitů a choroboplodných zárodků

Zde záleží, odkud maso pochází. Pokud však kupujeme maso z ověřených zdrojů či dokonce maso určené pro lidskou spotřebu, tak se jedná o přísně kontrolovaný výrobek, který parazity prakticky neobsahuje, takže pokud zachováme hygienická pravidla, nákaza parazity je téměř vyloučena. Maso ze supermarketu určené pro tepelnou úpravu pak opláchneme a přemrazíme alespoň na 3 dny pod -20°C, po rozmrazení rychle zkrmíme a dodržujeme hygienické zásady.  Jediné, kde je třeba se obávat i u komerčního masa, je zvěřina - ta parazity obsahovat může, proto doporučuji alespoň měsíc nechat přemrazit. Krmit masem z divokého prasete je zakázáno zcela, jelikož může dojít k přenosu tzv. pseudovztekliny (Aujezského choroby).

pro štěňata je syrová strava nevhodná 

Toto je též velmi častá pověra. Krmit štěně syrovou stravou samozřejmě lze, ale je to složitější než u dospělého psa a je třeba být opatrný, jelikož se mladý organismus vyvíjí a je citlivý na nedostatky živin, proto musí být strava obzvlášť důkladně vyvážená. Pokud se v syrové stravě vyznáme, můžeme tak štěně krmit, aniž bychom mu nějak ublížili.

psi nesmí rajčata a papriky

Toto platí pouze pro nezralé plody a jejich stonky. Ty totiž obsahují solanin, což je jedovatá látka obsažená v nezralých plodech lilkovitých rostlin a jejich zelených částech. Zralé plody tuto látku neobsahují. 

Nelze krmit granulemi a syrovým masem zároveň

Toto je poněkud složité téma a do jisté míry individuální, jelikož každému psovi sedí něco jiného. Rozhodně však není zlo, pokud krmíme část denní dávky kvalitní granule a zbytek syrové maso (a pes to toleruje). Dovolila bych si říct, že tento styl krmení má i své výhody. Co bychom však dělat neměli je kombinovat granule a syrovou stravu v jedné misce - granule se tráví jinak než syrová strava a mohlo by to vést k zažívacím potížím, zejména kvůli rozdílnému obsahu vody. Granule v žaludku společně s na vodu bohatým masem nabobtnají, z čehož se může psovi udělat nevolno. Někteří psi, jako například ten můj, ale tohle také tolerují.

Můj pes je plemene, které je hrozně přešlechtěné, takže pro něj barf není

Ačkoliv vypadají různá plemena velmi odlišně, ve skutečnosti se liší jen v několika málo genech. Německý ovčák a čivava jsou proto prakticky ta samá zvířata - jen pár genů zajišťuje onen rozdíl v srsti, chování, vzhledu a velikosti. Tyto geny však nemají vliv na to, co pes může a nemůže jíst. Proto lze barfovat každé plemeno. Samozřejmě velikost je něco, co bychom přehlížet neměli s ohledem na výběr surovin. Jorkšír může jíst kosti stejně jako pitbul, ale určitě není dobrý nápad dávat jorkšírovi jehněčí žebra.