Všechno to začalo v roce 1860 u jednoho britského podnikatele jménem James Spratt. Uvádí se, že onen podnikatel jednoho dne pozoroval námořníky, jak v přístavu krmí psy sušenkami a rozhodl se, že by nebyl špatný nápad začít vyrábět podobné sušenky pro psy ve velkém. A tak vznikly první granule - jednalo se o směs obilí, zeleniny, červené řepy a hovězí krve. Sprattovy psí sušenky si rychle získaly oblibu mezi britskou vyšší společností, jelikož se jednalo o jednoduchý a hygienický způsob krmení psů, a v roce 1890 se začaly vyrábět i v Americe. Začalo vznikat více firem, které přicházely s vlastními recepty. Na počátku dvacátých let minulého století pak přišly do módy psí konzervy založené především na koňském mase. Tyto konzervy byly však plechové a s počátkem druhé světové války, kdy se zvýšila poptávka po kovu, se vyrábět přestaly - nebyl jednoduše kov pro výrobu plechovek. A tak se výrobci vrátili zpět k suchým granulím. První veterinární granule vznikly na počátku padesátých let od známé firmy Hill´s, dále v šedesátých letech přišly na trh granule pro štěňata. Většina velkých společností (Royal Canin, Purina atp.) vyrábějící granule pro psy a kočky vznikla v sedmdesátých letech. Do Československa se však granule ve velkém dostaly až po revoluci. 

(zdroj:https://www.petfoodinstitute.org/pet-food-matters/nutrition-2/history-of-pet-food/)

Ve stejné době však vzrostly počty nemocí u psů a koček, zejména těch civilizačních, kterými jsou alergie, astma, cukrovka, rakovina, obezita, trávicí potíže, a můžeme jen spekulovat o tom, proč tomu tak bylo. Co se natolik změnilo? Před revolucí bylo neslýchané, aby pes trpěl alergií nebo dostal rakovinu, nyní je to zcela běžná záležitost. Svou roli v tom samozřejmě může hrát vyšší diagnostická úroveň veterinární medicíny nebo příbuzenská či nevhodná plemenitba za účelem pokrýt poptávku po zvířatech. 

Avšak další oblast, která se změnila, je právě stravování, které často souvisí i s civilizačními onemocněními u lidí. 

Jak se taková granule vyrábí? Pokud si vezmeme granule extrudované či lisované za tepla (nejběžnější případ), probíhá to asi takto:

Společnost nakoupí suroviny - v závislosti na kvalitě granulí. Může se jednat o masový tuk, moučku, separát, maso z kafilérie z nemocných zvířat pochybné kvality... (což bývá případ levných supermarketových granulí - nejednou došlo ke stažení zboží kvůli otravě psů po pozření granulí, které obsahovaly jedovaté látky). Suroviny se smíchají a pod teplotou nad 100°C promáčknou extrudérem. Tepelná úprava granule desinfikuje a zajistí, aby všechno drželo pohromadě, bohužel zároveň granule obohatí o produkty spalování a zničí spoustu živin a vitamínů, které se do granulí následně přidají v podobě chemického prášku. Dále se přidají konzervanty, stabilizátory, aby granule vydržely více jak rok čerstvé, případně pokud většinu granule tvoří obilí se přidá aroma, aby to pes vůbec pozřel. Během tohoto procesu může dojít ke kontaminaci, která má za následek přenos salmonely na zvíře či člověka. 

Jedná se však o levný a pohodlný způsob krmení zvířat, což je krédo naší doby. Možná proto se z granulí podvědomě stal jediný způsob jak stravovat svá zvířata. Jako bychom zapomněli, že psi a kočky jsou masožravci či masožraví všežravci podobně jako třeba tygr v ZOO a jsou schopni jíst tu samou stravu. Netvrdím, že granule jsou jen špatné - samozřejmě existují i značky, které bych se psu dát nebála, ale rozhodně si nemyslím, že je správné a zdravé, aby pes žil celý život pouze na spečeném prášku obohaceném vitamíny, který chutná jako maso. Představme si, že bychom každý den obědvali místo steaku bílý prášek, který chutná jako steak. Ano, možná bychom si užili chuť steaku, ale nebylo by to to samé jako ten opravdový. To samé platí pro psy. Psi se nevyvinuli k tomu, aby pojídali granule, ale aby kousali a trhali maso a drtili kosti plus si sem tam zobli bobulí, listí nebo semínka. 

Proto krmení psa, alespoň občas, tím, na co je přizpůsobený, má blahodárný vliv na jeho zdraví. Jak jsem již říkala - syrová strava nemá žádné zázračné léčivé účinky. Jedná se prostě o způsob stravování, na který je pes adaptován, a proto z něj nemá potíže. Kousání kostí a masa stírá plak ze zubů, přirozeně je čistí a zabraňuje paradentoze. Navíc u této činnosti pes musí přemýšlet, výtečně se zabaví a jídlo si užije. Požíráním kostí si také pes zachová přirozený jehlový efekt v trávicím traktu, což jej činí odolnějším vůči cizím předmětům.

A teď to nejdůležitější - syrová strava obsahuje různé mikroby. Když se řekne mikrob, představí si většina z nás něco špatného. Věda však ukazuje, že tomu tak nemusí být. V potravě se přirozeně vyskytují mikroby a psí tělo je adaptované na to si s nimi poradit - mají krátký trávicí trakt, hodně bílých krvinek ve střevech a silně kyselé pH žaludku. To zajistí, že budou mikroby buď zahubeny kyselinou, zabity imunitou nebo vyloučeny ven ještě předtím než se začnou množit. Avšak pokud krmíme sterilizované granule, pes pak přijímá jídlo bez mikrob. Jeho imunitní systém tedy nemá co na práci a začne ze zoufalosti napadat vlastní buňky, čímž vyvolá zánět či alergii. Jednotvárná textura a složení granulí také způsobí, že trávení psa pak těžko snáší jakékoliv změny a pes trpí zažívacími potížemi. 

Závěrem bych chtěla říci, že je samozřejmé, že ne každý je schopen krmit syrovou stravou. V takovém případě se však hodí investovat do kvalitních granulí a sem tam pejskovi přilepšit syrovým masem.