Jdi na obsah Jdi na menu
 


situace v ČR ohledně barfování

23. 10. 2021

Barf je u nás překvapivě populární způsob krmení, zvlášť v posledních letech, byť jsou naši veterináři ve většině případů proti tomuto způsobu krmení v úplně stejné míře jako v zahraničí. To je dobrá zpráva v porovnání například s USA, kde se začíná tvořit vlna proti barfu podporovaná "výzkumem" za finanční podpory velkých výrobců krmiv. Zároveň však u těch v zahraničí, kteří barfují, panuje z barfu zdravý respekt, který určité části barfové veřejnosti zde v ČR chybí, čímž se dostáváme k jádru problému.

Češi ve většině chápou přirozenost barfu jako synonymum k jednoduchosti a zachovávají tak k barfu přístup alá co nejjednodušší jídelníček. Doplňky jsou obecné zlo. Bohužel, tento přístup považuji za nezodpovědný a někdy až nebezpečný. Ano, vlci v přírodě si taky potravu neodvažovali, to je pravda - zároveň však žili mnohem kratší dobu. Ano, jsou psi, kteří jedí po celý život nevyváženou stravu a nic se jim zdánlivě nestane - to je však stejné jako když někdo celý život kouří a konzumuje nadměrně alkohol a přesto se dožije 90 let. To přeci také neznamená, že je kouření a alkoholismus zdravý a v pořádku. Ano, my si také jídlo neodvažujeme - ale přiznejme si, že téměř každý, ač to možná neví, trpí nedostatkem nějakých látek, což nás mnohdy přivádí k lékaři. Za tyto problémy si můžeme sami, pes ale onu volbu nemá, proto bychom se v případě, že jsme vzali jeho výživu do vlastních rukou, měli chovat zodpovědně a stravu vyvážit. 

Krom již zmíněného má pes, jakožto jiný živočišný druh, odlišné potřeby a vlastnosti než člověk. Psi například mají srst, proto potřebují více mědi, zinku a omega 3 mastných kyselin pro její kvalitu. Pokud tedy chceme, aby pes prospíval, musíme zajistit, aby měl těchto látek v potravě dostatek. 

Tím vás od barfování nechci zrazovat - můj přístup je zlatá střední cesta. Není třeba se bát nebo odvažovat na desetiny gramů ( pokud dáte místo 53 g ovoce 60 g, tak pes přežije), ale dělat vše od oka a "nedělat z toho vědu" také není dobrý přístup. Za sebe podporuji efektivní využívání přírodních doplňků, přičemž některé jsou zcela zásadní, např. pokud nekrmíme tučné mořské ryby, je důležité je nahradit kelpou a rybím olejem. Ryby či olej a kelpa obsahují EPA/DHA a jod, které se vyskytují ve štítné žláze a mozku zvířat, které divocí předci psa konzumovali a pokud tyto orgány pravidelně nekrmíme, tak je vhodné je v jídelníčku nahradit. Zejména nedostatek jodu totiž může způsobit vážné zdravotní potíže. Dále se velmi hodí přidávat kombinaci lněného a slunečnicového oleje, které jsou bohaté na alfa-linolovou a linolovou kyselinu pro krásný kožich. Psí organismus si je sice umí vyrobit v malé míře sám, ale přidáním do potravy tělu hodně pomůžeme.

Některé další doplňky nejsou sice klíčové, ale rozhodně neuškodí - např. pivovarské kvasnice, kolagen, chlorella a spirulina, krev... jsou koncentrované v živinách a pro psa velmi prospěšné. S čím je třeba být opatrný jsou balancery, neboť jimi můžeme psa snadno předávkovat a nedoporučuji dávat, aniž byste měli vypočítaný přesný příjem živin vašeho psa. Častokrát totiž balancery obsahují kromě stopových prvků i velké množství některých látek, které bývají v jídelníčku psů hojné. Pokud např. krmíte játra, kosti a dáte psovi balancer, tak se může stát, že jej předávkujete vitamínem A, vápníkem a fosforem - živiny v jídelníčku beztak hojné. Pokud krmíte vyvážený barf, tak balancery nejsou potřeba. Pokud chcete doplnit konkrétní živiny, tak doporučuji si spíš koupit konkrétní vitamín či minerál v prášku.

Abych to shrnula, doplňky jsou od toho, aby stravu efektivně doplnily o to, co v ní přirozeně schází a správným zacházením s nimi vytváříme vyvážený barf. Pokud přebíráme zodpovědnost za krmení našeho psa, měli bychom jeho výživu zdravě respektovat a brát jako určitou vědu, ale ve strach by to přecházet nemělo. Je jasné, že je ze začátku každý vyděšený ze spousty nových informací, ale jakmile si vytvoříte určité jídelníčky a rituál, bude vše jednodušší.

Právě třeba i zodpovědný přístup ze strany majitele zvířete, který veterináři dokáže, že si výživu psů nastudoval, zvěrolékaře zbaví z barfu obav.